O MNĚ


Dobrý den, ráda bych se vám představila. 

Každý kdo přemýšlí, že by chtěl přijít na návštěvu ke kartářce, si často klade různé otázky. 

Není to šarlatánka ? Jak se k tomu vlastně dostala ? Co mohu očekávat ?

Na to vám teď odpovím.

Šarlatánka tedy skutečně nejsem. 

Když jsem byla malá, pamatuji si jak jsem již v 5-ti letech dokázala své mamince předpovědět různé události. 

Neměla jsem k tomu ani vykládací karty, ale jen obyčejné předměty kolem sebe. 

Maminku až mrazilo v zádech z toho, co jsem ji pověděla. :-)

Od mých 6-ti let jsem měla různé sny a vidění.

Dokázala jsem celkem přesně odhadnout, co se stane anebo se již někde děje.

Pro mně to bylo normální, já v té době totiž vůbec netušila, že se to stává vlastně jenom mě.

Pamatuji si svá první vidění. 

V jednom mně napadly animované postavičky s nůžkami a chtěly mi propíchnout krk.

No ... pěkné to není, ale o 3 týdny později jsem měla ošklivou angínu a nemohla jsem se z toho vyléčit více jak půl roku. 

V další mé dětské vizi jsem třeba viděla mě blízkou osobu jak leží na vodní hladině v bílých šatech a ta voda byla škaredá a já si pamatuji jak jsem cítila trápení. O něco později ta osoba trpěla velkými depresemi.

Jenže mně bylo 7 let a nedokázala jsem to nikomu pořádně vysvětlit. 

Takto to se mnou pokračovalo pořád dál, a když už jsem byla větší a rozumnější, dokázala jsem už situace rozpoznat a osoby případně předem ochránit nebo upozornit na to co se dějě nebo blíží, protože jsem prostě viděla a věděla. 

Moje maminka, ačkoliv ze mně měla občas husinu, "doslova", mi po roce 1989 dokonce pořídila první karty. Já ji o to nežádala, jednoho dne zkrátka přišla a dala mě krabičku Tarotu. Něco jí prý našeptalo, že je má koupit. 

Já se na ně podívala a hned jsem věděla, že k sobě patříme, a zůstala jsem pouze u Velké Arkány. Kartám jsem rozuměla okamžitě a od té doby byly mé společnice. 

Moje první věštba z nich byla mému bratrovi, kterému jsem řekla, že má přítelkyni, která onemocní (a měl ji dlouho), ale nebude to zase až tak vážné, ale že se potom rozejdou. Nedávalo to v tu chvíli nikomu smysl. Jenže jeho přítelkyně pak skutečně onemocněla. Měla zánět průdušek a byla dlouho doma a po uzdravení doma také zůstávala. Zalíbilo se jí to ... Můj bratr se snažil, ale po 3 letech to vzdal. Přítelkyně se natolik odevzdala pohodlí domova, že bratr jezdil všude sám ... na výlety sám, na dovolenou, na návštěvu za rodičema ... všude byl sám.

Moje věštba bohužel vyšla. 

Rozešli se, a každý si žije svůj "št'astný" život dosud. :-)

A takto mně postupně vycházely všechny věštby, příběhy, vize atd. ...

Jednoho dne si mě dokonce pozval jistý fotbalový tým, prý jen tak, co prý karty řeknou. Bylo mi asi 15 let a měla jsem docela trému. Chtěli vědět jak jim dopadne zápas. 

Otočila jsem karty, věděla jsem, že dobře a také jsem jim to řekla.

Že nevím jestli vyhrají 5 - 0 nebo jak, jen že dopadne dobře. 

Ale řekla jsem jim také "At' se připraví na vše, co by mohli k zápasu potřebovat", a aby opravdu brali má slova vážně. 

Viděla jsem v kartách, že nepůjde vše až tak hladce, že by se mohl stát někomu nějaký drobný úraz, ale toto jsem jim raději neřekla. Nechtěla jsem, aby si to některý z hráčů třeba vsugeroval . . . , ale dopadlo to přesně jak jsem si myslela, náhradník se jim samozřejmě hodil. Byl to vyvrtnutý kotník, ale i tak nakonec vyhráli. 

A já postupně sbírala další a další nové zkušenosti. 

        . . .

Jako malá jsem také vnímala třeba i barvy kolem lidí a zvířat, anebo květin . . .

Mám také zkušenosti se setkáváním s dušemi zemřelých lidí, je to pro mě zcela přirozené, vím proč duše zemřelých přicházejí, a také vím co s nimi. 


Toto všechno začalo v mých asi 5-ti letech a já neustále obohacuji mé znalosti a zkušenosti o další zkušenosti, přátele i případnou terminologii. 


Přeji krásný den ...